Rozhovor s Milanem Brlíkem, vedoucím Kanceláře participace na Institutu plánování a rozvoje Hl. m. Prahy, se protáhl o hodinu. Probrali jsme rozdíly v dosahování sousedských dohod ve Velké Británii a v České republice, facilitaci dialogu o veřejném prostoru v české metropoli a probíhající pilotní projekt participačních koordinátorů ve 12 městských částech. Již šest let tým Milana Brlíka průběžně získává cenné zkušenosti, které mohou ve své praxi uplatit také soukromé developerské firmy.
Co je to participativní plánování?
Přirovnal bych to k produktovému výzkumu. Stejným způsobem přistupují firmy například k redesignu svých webových stránek nebo klíčových produktů. Zajímá je, jak uživatel produkt využívá, nebo by chtěl využívat v budoucnu, a podle toho produkt upravují.
Zjišťujete požadavky a potřeby stávajících i budoucích uživatelů produktu – v našem případě např. veřejného prostoru, v němž dojde ke změně, která se uživatelů (obyvatel a návštěvníků) dotkne. Nejčastěji jde o novou výstavbu, ale třeba také o přemístění zastávky MHD, vybudování nového sportoviště, rekultivaci veřejného parku apod.
Informace, které získáte z různých typů šetření, strukturujete a, pokud je to možné, zapracujete do svého projektu. Součástí participativního plánování je opětovná prezentace upraveného projektu zmíněným uživatelům. Získáte další zpětnou vazbu, kterou můžete zapracovat, a tak svůj projekt ještě vylepšit.
Jak je vidět, participace není záležitost na pár dní. Jak dlouho obvykle trvá?
Malé participační projekty (např. umístění dětského hřiště) obvykle do měsíce. U developerských projektů to bývá 9 až 18 měsíců. U těch menších spíš méně (tedy zhruba ¾ roku), ty velké projekty se pohybují na horní hranici, ale mohou se protáhnout i na roky.
Stavební řízení je v ČR i bez participace časově náročné? Proč by do toho měli developeři jít?
Předně bych chtěl říct, že participace se nedá vynutit. Jejím principem je, že projekt dobrovolně projednáváte s lidmi a subjekty, které ze zákona nebo ze zvyku oslovit nemusíte, a to ze dvou důvodů.
Zaprvé, chcete zapojit do diskuze lidi a organizace, na které bude mít váš projekt dopad s cílem navrhnout projekt tak, aby měl co nejvíce pozitivní a co nejméně negativních dopadů na budoucí sousedy a komunity. Tím projevujete svou morální vyzrálost a společenskou zodpovědnost.
Zadruhé, chcete zjistit informace, které pomohou váš projekt lépe zasadit do existujícího prostředí a tím jej zkvalitnit. Tím vlastně projevujete obchodní a tvůrčí šikovnost. Společenská zodpovědnost a obchodní šikovnost tedy mohou jít ruku v ruce.
V čem může participace konkrétně pomoci?
V první řadě v budování důvěry. Vstupujete do nového prostředí, představíte sebe a svůj záměr a zeptáte se, co lidem v dané lokalitě chybí a co by nová výstavba mohla přinést. Lidé vám sami řeknou, co jim nevyhovuje a čeho se obávají, a vy na to můžete zareagovat.
Dále to může být – zdánlivě paradoxně – zkrácení stavebního řízení. Pokud projednáte svůj projekt s lidmi z okolí a zohledníte jejich rozumné požadavky ve svém návrhu, snížíte počet odvolání v rámci samotného schvalovacího procesu (EIA, ÚR, SP). Příkladem je projekt Smíchov City od Sekyra Group, kde se díky několikaleté kontinuální participaci v rámci řízení EIA nikdo neodvolal.
Podle čeho se rozhodnout, jestli je ten či onen projekt pro participaci vhodný?
Podle naší zkušenosti musí projekt splňovat následující čtyři podmínky:
- Musíte na to mít zdroje: čas, lidi a peníze.
- Musíte mít podporu investora (pokud se jedná o soukromý projekt) nebo podporu politickou (pokud se jedná o investici z veřejných zdrojů).
- Projekt musí někoho zajímat. Nemá smysl participovat např. čističku za městem, která nikomu nevadí a všichni se na ni těší.
- Pokud někoho zapojujete do projektu, musíte dát možnost něco reálně změnit. Projekt nesmí být předem podrobně naplánován.
Pokud některá z těchto podmínek chybí, s participací nezačínejte dříve, než je budete mít všechny splněny.
Jak samotná participace probíhá?
Participace se skládá z několika fází. Zdůraznil bych kvalitní přípravu, protože na ní do jisté míry závisí úspěch celého následného procesu. Je potřeba se rozhodnout, zda participaci uskutečnit nebo ne, stanovit si její rozsah, cíle, cílové skupiny. Zamyslet se nad vhodnými metodami a zvážit, zda to zvládnete vlastními silami, nebo budete potřebovat externí pomoc. Sestavíte si časový plán a rozpočet. Nedílnou součástí je také komunikační strategie, kdy, komu, co a jak říct.
A fáze realizace?
Ta má několik kroků. Tím prvním je představení investičního záměru a získání námětů od stávajících a budoucích uživatelů daného prostoru. Druhým je strukturování získaných informací a jejich zapracování do vlastního projektu. Třetím je prezentace upraveného projektu a získání další zpětné vazby. Čistě teoreticky byste mohli tento proces opakovat donekonečna, proto je nutné si stanovit rozsah participace a její cíle, aby bylo jasné, kdy jste ho dosáhli.
Jaké metody pro získávání podnětů od veřejnosti využíváte?
Je jich celá řada a detailně jsme je popsali v Manuálu participace, který je volně ke stažení na stránkách IPR. Osobně mám nejradši komunitní vycházky, kulaté stoly a sousedská setkání nad mapou. Některé z nich se nám podařilo i překlopit online pro období pandemie, ale osobní kontakt je v těchto případech klíčový a podle mého názoru nezastupitelný.
Jaké problémy lidé v rámci participace nejčastěji řeší?
Pravidelně se setkáváme s tím, že lidé úplně přesně nechápou, co to znamená právo na soukromé vlastnictví a jak funguje územní plánování. Často se třeba stává, že chtějí po investorovi, aby na pozemku jednoznačně určeném pro bytovou výstavbu byl i nadále trávník. Evergreenem jsou stížnosti na nedostatek parkovacích stání, na kácení vzrostlých stromů, zvýšení dopravní zátěže, omezení výhledů a v poslední době také dotazy na energetickou náročnost budov. Konkrétně u posledního jmenovaného se lidé ptají na solární panely, zelené střechy, zasakování dešťovky a obecně příspěvek ke snížení efektu tepelného ostrova ve městě.
Co byste developerům ohledně participace doporučil?
Je důležité si uvědomit, že žádná změna ve městě nikdy neproběhne hladce, protože lidé už z principu nebo ze zvyku chtějí zachovávat to, na co jsou zvyklí. Proto se nesmí bát konfrontace. Konfrontace je přirozená – je však klíčové, aby byla kultivovaná. S tím souvisí nebát se mluvit o svých záměrech transparentně. Jen tak si vybudují důvěru veřejnosti a dlouhodobě dobré jméno. Řadě developerských společností se to již několik let daří.
* * *
Milan Brlík
Vede Kancelář participace Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy od roku 2016. Vystudoval geografii na londýnské King’s College a regeneraci měst na University College London. Dlouhodobým cílem IPR Praha je zavést participativní plánování jako přirozený nástroj k řešení rozvoje hlavního města a posílit tak důvěru Pražanů k městu, jeho úřadům a politické reprezentaci.
Markéta Miková
PR a marketingové komunikaci realit se věnuje od roku 2002. Od roku 2017 působí jako nezávislá PR konzultantka a copywriterka se zaměřením na realitní trh. Pracuje pro developerské firmy, realitní poradenské společnosti i realitní investory.
