K sepsání tohoto blogu mě inspirovaly dva příběhy z poslední doby a jeden zajímavý text, který mi je pomohl vysvětlit. Ale nepředbíhejme a začněme příběhy:

 Příběh #1

Jiří působil jako manažer ve větší výrobní firmě. Pracoval v ní několik let, byl oblíbený a měl za sebou prokazatelné úspěchy. Na prosperitě společnosti mu záleželo, a tak na poradách vedení otevíral i nepříjemná témata. Chtěl vyvolat otevřenou diskusi a přijmout řešení, které by vedlo k nápravě. Přestože s ním jednotliví manažeři při individuálním rozhovoru souhlasili, na poradě u provozního ředitele mlčeli. Nechtěli nic a nikoho kritizovat. Jiří pochopil, že ochota tahat kostlivce ze skříně není, ale vytrvale upozorňoval na to, že jistá rozhodnutí jsou potřeba. Ke změně nedošlo a po roce bylo vidět, že firma zmenšila svůj obchodní podíl na trhu a dál ztrácí na konkurenci. A jak myslíte, že to dopadlo? Jiří získal nálepku kverulanta a pozvání na setkání managementu už nedostával. Krátce předtím, než dal výpověď, napsal otevřený dopis majiteli firmy, aby ho na problémy upozornil a vyzval k řešení. Věci se nakonec do pohybu stejně nedaly, jen Jiřího to stálo místo.

Příběh #2

Pracujete v týmu, na který padá jeden úkol za druhým. Jeden z kolegů zvolní tempo, ale protože na něm závisíte a celá vaše práce by se zpozdila, tak to doděláte za něj a jedete dál. Nechcete dělat z komára velblouda, a tak v zájmu zachování dobré nálady zůstanete zticha. Jenže ono se vám to stane zas, zatnete zuby a ke své práci přihodíte ještě tu jeho. Stále jste slušní, ale určitě už ne srdeční. Vadí vám, jak se kolega chová, ale v tom tempu, které musíte zvládnout, si nechcete přidělávat problémy a ztrácet se v emočně vypjatých situacích. Spirála ticha však ve vás hlodá a narušuje důvěru k danému kolegovi a v týmovou spolupráci vůbec. Atmosféra už není, co bývala, a může se stát, že ještě zhoustne, když si ulevíte a postěžujete si stranou, nebo se zlost postupně nakupí a vy vybouchnete. Pokud situace graduje, i tento příběh může skončit odchodem – minimálně z týmu.

Co je to spirála ticha?

„Ticho je spojováno s mnoha cnostmi: skromností, respektem k druhým, rozvážností a slušností. Lidé bývají zticha, aby se vyhnuli problémům, konfrontacím a dalším možným rizikům,“ uvádí Leslie Perlow a Stephanie Williamsová pro Harvard Business Review a dodávají: „je však na čase ticho zbavit tohoto pozlátka. Z našeho výzkumu vyplývá, že ticho je nejenže v organizacích všudypřítomné a očekáváné, ale že je nesmírně drahé jak pro firmy, tak pro jednotlivce. Pocity ponížení, zhoubného hněvu či zlosti, pokud nejsou vyjadřovány, infikují jakoukoliv součinnost a ničí tvořivost. Ticho věci neurovná a nevede k tomu, že lidé budou produktivnější.“

Ticho začíná tehdy, když se rozhodneme, že nebudeme řešit neshody ať už v osobních, nebo pracovních vztazích. Děláme to proto, že se nechceme odchýlit od názoru skupiny, nechceme rozhněvat partnera nebo šéfa, instinktivně cítíme, že bychom šli hlavou proti zdi a že by to nemuselo dopadnout dobře. „Mnoho lidí, kteří jdou proti svým organizacím nebo veřejně vyjádří své obavy, je přísně potrestáno. Nejsou-li hned propuštěni, bývají přehlíženi a jedná se s nimi tak, že se cítí bezvýznamně,“ uvádí profesoři Perlow a Williamsová z Harvard Business School.

Jak ze spirály ticha ven?

Připomínají-li porady ve vaší firmě nápadně jednomyslné schvalování na sjezdech Komunistické strany Československa, nebude to tím, že máte geniálního ředitele, ale stejně direktivní styl vedení, který nepřipouští debatu. Klíčem ke změně je firemní kultura otevřené komunikace, kdy je možné prezentovat odlišný názor, aniž by hrozily sankce. A jaký postup doporučují odborníci Perlow a Williamsová?

• Uvědomte si svou moc. Pokud seberete odvahu a upozorníte na vzájemné rozpory, předneste informace takovým způsobem, který druhá osoba dokáže vstřebat. Teprve pak je možné tichou barikádu opustit a diskusi obnovit.
• Jednejte odlišně. Občas je třeba sáhnout k netradičnímu chování a na poradě, kde se očekává jednomyslné schválení, vznést nepříjemný dotaz. Ačkoliv odlišné chování často vyvolá negativní reakce, není na závadu. Odlišnost je tvořivá a je způsobem, jak jinak řešit problémy.
• Vytvořte koalici. Spojíte-li se s dalšími lidmi, může vám to dát sílu vystoupit otevřeně.

A kdy je lepší držet jazyk za zuby?

Jsou však chvíle, kdy se dobře míněná upřímnost nehodí. Je to zřejmě otázka citu a určitého nadhledu, který vás upozorní, že každou názorovou odchylku není nutné zahladit. Zvlášť pokud nejde o kvalitu práce, nebo se jedná o drobnost, o které stejně za týden nebudete vědět. V zásadních věcech se však ticho vůbec nehodí!

Zdroj: O komunikaci. 10 nejlepších příspěvků z Harvard Business Review. Albatros Media, Praha 2017.

Fotografie: Rodolfo Clix, Pexels