Osobní vzpomínka

Narodila jsem se v Pardubicích a prožila v nich většinu svého mládí. V 80. letech a polovině 90. let minulého století byla v pardubických obchodech s potravinami k dostání výhradně mouka z Automatických mlýnů a chléb + pečivo z tamější pekárny. Nejkratší cesta z Perštýnského náměstí k nám domů vedla okolo Automatických mlýnů, jejichž nezvyklý tvar upoutával mou pozornost, i když se utápěl ve skrumáži okolních dost nevzhledných průmyslových staveb.

Symbol technického pokroku

Vznik Automatických mlýnů iniciovali pardubičtí podnikatelé bratři Winternitzovi v první dekádě 20. století. Přední zástupci místní židovské komunity se podíleli na dynamickém ekonomickém rozvoji města. Chytře získali pozemky v širším centru vhodné pro průmyslovou výrobu a přiměli město, aby zde zřídilo vodní náhon. A s dalšími úspěšnými místními podnikateli – rodinou Prokopových – se dohodli na nákupu nejmodernějších mlýnských technologií.  

Špičková technologie

Automatické mlýny tvořila soustava vzájemně propojených 8 druhů mlýnů, které byly umístěny ve čtyřech patrech nad sebou. Obilné zrno padalo z nejvyššího patra labyrintem skleněných trubek dolů a postupně se z něj oddělovaly jednotlivé vrstvy. V jednotlivých typech mlýnů se pak rozemílalo na speciální mouky s variabilním obsahem lepku. Tento výrobní postup jednak prodloužil trvanlivost výrobku a jednak umožnil jeho sériovou tovární výrobu. V nejnižším patře mlýna se nacházela transmise. Obrovská převodovka, která převáděla sílu do jednotlivých mlýnů a rozkládala jejich rytmus mletí tak, aby se frekvence pohybu strojů vzájemně vyvažovaly a dům se nezhroutil vibracemi. Výsledkem byl obrovský hučící nikdy nespící kolos.

Moderní architektura

Pardubické mlýny se měly stát technologickým showroomem, a proto bylo potřeba povolat schopného architekta. Stal se jím mladý Josef Gočár z nedalekých Lázní Bohdaneč.

Nadace Automatické mlýny dnes popisuje jeho přístup takto:

• „Provoz mlýna určili Prokopovi a jejich technologie. Na Josefu Gočárovi byla jen fasáda. Přesto dokázal drobnými zásahy ovlivnit koncepci celé stavby. Její kompaktnost narušil inovativní prací s fasádou a vyčleněním sila v přední části objektu do samostatného monumentálního hranolu.
  
  
• Sledoval stavební i provozní vnitřní členění budovy. Tam, kde jsou stroje, je plná zeď. Tam, kde se pohybují lidé, jsou okna. Zatímco mlýnice, místo práce, působí čistě utilitárně, je fasáda sila, zásoby bohatství, bohatě dekorovaná. Gočár si tak dokázal poradit s náročným úkolem monolitické stavby se slepou fasádou a hmotou, která měla v daném kontextu zdánlivě vykloubené měřítko.
  
  
• Propsáním vnitřního členění železobetonové konstrukce sila na jeho fasádu, vyvažováním hmot a geometrickým ornamentem vytváří z něčeho tak nepřístupného jako je čtyřpatrová továrna přívětivý dům. Právě ve hře s geometrickými tvary už můžeme cítit začátky nového národního stylu – rondokubismu.“

Po požáru v roce 1919 bylo přistavěno ještě jedno patro pro automatické vysévače a z bezpečnostních důvodů také vodárenská věž a od roku 1921 se mlelo dál. Až do roku 2013, kdy tehdejší vlastník výrobu zastavil. V roce 2014 navíc demontoval veškerou technologii a odvezl ji pryč. Poté jde areál opakovaně do dražby.

Revitalizace brownfieldu

Koupili ho manželé Smetanovi za cenu dvou bytů na pražských Vinohradech. Architekt Lukáš Smetana společně se svým spolužákem – architektem Zdenkem Balíkem připravili novou urbanistickou vizi celého areálu. Postupně se na transformaci brownfieldu nejdříve v kulturní centrum a poté v novou pardubickou čtvrť budou podílet české architektonické špičky – Josef Pleskot, Ladislav Lábus, Jan Šépka a další.

Revitalizace tak rozsáhlého a tak zanedbaného území se neobešla bez pomoci města Pardubic, Pardubického kraje a fondů Evropské unie. Díky těmto partnerům byla proměna kvalitní a poměrně rychlá (proběhla během necelého desetiletí). Rekonstruované Automatické mlýny byly slavnostně otevřeny v září 2023. 

První rok kulturního provozu

Ze zanedbané periferie se stalo nové gravitační centrum Pardubic, které má v oblasti kultury velké regionální i celostátní ambice. V Automatických mlýnech dnes sídlí:

• Gočárova galerie. Krajská galerie s rozsáhlými sbírkami a bohatým edukačním programem.
  
  
• GAMPA. Galerie města Pardubic zaměřená na moderní umění.
  
  
• Sféra. Řemeslné, technologické a vzdělávací centrum pro školy a veřejnost.
  
  
• Silo. Multifunkční konferenční + umělecký prostor. Sídlo nadace Automatické mlýny.
  
  
• Infocentrum Pardubice. Městské informační centrum. 

Koná se tu řada kulturních, společenských i speciálních akcí.

Já jsem se zúčastnila pilotního otevření Gočárovy galerie v srpnu 2023 a v červnu 2024 Konference Brownfieldy, která přinesla přehlídku úspěšně revitalizovaných brownfieldů. Pokud do Automatických mlýnů zavítáte, zajděte si také do příjemné kavárny v Gočárově galerii. Do budoucna by tu měla být ještě restaurace a další gastro provozy.

Markéta Miková

Od roku 2002 se profesně věnuji komunikaci v oblasti realit a developmentu. Od roku 2017 působím jako nezávislá PR konzultantka a zaměřuji se na strategickou komunikaci, marketingovou komunikaci a ESG komunikaci. Pracuji pro realitní developery, realitní investory a realitní poradenské společnosti. Působím jako lektorka realitního marketingu na Vysoké škole ekonomické v Praze, v MBA programu zaměřeném na nemovitosti a jejich oceňování.

Ve volném čase ráda navštěvuji historické i moderní památky a již několik let se podílím na organizaci festivalu Open House Praha.

V článku byly použity fotografie z archivu Markéty Mikové a archivu Nadace Automatické mlýny (fotografové Lukáš Zeman a Adéla Fries)