S Olgou se nevídám často, ale vždy to jsou setkání velmi inspirativní. Na poslední schůzce mi vyrazila dech tím, že se zabývá společným bydlením pro několik přátel (a jejich rodin). Olga totiž není typickým účastníkem sdílené ekonomiky. Jde o vysoce postavenou manažerku v kreativní branži, která má dvě dospělé děti a která – a to považuji v této situaci za nejpodstatnější – nikdy nesplynula s davem. Začalo mě to zajímat, a tak jsem si nechala cohousing vysvětlit. Jako laskavý kritik jsem upozornila na to, že ani cohousingovým projektům se s největší pravděpodobností nevyhýbají spory typické pro SVJ: jak zorganizovat správu domu, jak řešit krátkodobé opravy (diskuse kvalita vs. cena) a kam směřovat dlouhodobé investice. Hádky často vznikají kvůli nepodstatným detailům a bylo by smutné, kdyby měly nastat mezi přáteli v domě, do kterého vloží všichni své celoživotní úspory.

Cohousing jako komunitní bydlení

Cohousing funguje tak, že skupina osob postaví nebo rekonstruuje rezidenční areál/bytový dům, který kromě vlastních bytových jednotek zahrnuje také společně sdílené prostory jako kuchyň, společenské místnosti a zahradu. O tyto sdílené prostory se členové cohousingu společnými silami starají. Nejvíc mě zaujaly společné večeře, které jednou za čas – obvykle jednou za měsíc – připravíte pro další obyvatele areálu. Zajímavá je také údržba zeleně, která vyplňuje prostor mezi jednotlivými domky a kterou mohou pro svou relaxaci obyvatelé areálu využít.

Zkusmo jsem mezi svými přáteli testovala reakci na cohousing. Vlastně všichni to odmítli s odkazem na socialistické experimenty typu Koldům, nebo bydlení typické pro uzavřenou názorovou/náboženskou skupinu. Byli překvapeni, když jsem je upozornila, že cohousing není komuna a že si stále zachováváte privátní prostor (stále máte hlavně svou kuchyň, svůj obývací pokoj a svou předzahrádku), ale využíváte přednosti cíleně utvářené komunity. Zajímavé postřehy o tom, jaká je hranice mezi soukromým a sdíleným v těchto projektech, napsala americká psycholožka Bella DePaulo na základě své návštěvy v cohousingu Bellingham ve státě Washington. Můžete si ji přečíst zde.

Mezigenerační a generační bydlení

Když jsem byla na mateřské/rodičovské dovolené s dcerou, cítila jsem se často sama. Chyběli mi blízcí: 1) manžel (celý den v práci), 2) rodiče (100 km od nás), 3) přátelé (žijí a pracují v Praze). Postupem času jsem na různých dětských hřištích a v mateřských centrech navázala přátelství s dalšími maminkami, ale nejvíc jsem ocenila rady seniorek přímo u nás v bytovém domě. Jedna z nich mi pomohla získat malou zahrádku v zahrádkářské kolonii kousek od našeho domu. Byl to pro mě dar z nebe. Dcera měla najednou jiný a mnohem přirozenější program: mohla si volně běhat, (skoro) kde chtěla, cachtala se v bazénku, aniž by někoho vytopila, a stala se z ní velká zahradnice – začala pěstovat mrkev pro všechny králíky (a zřejmě i zajíce) v okolí. Seznámila s dalšími malými dětmi a s jejich prarodiči. Najednou jsem si mohla přečíst noviny/knížku i přes den a déle než 3 minuty. Pokud toto všechno nabízí cohousing – jak můžete vidět například na tomto videu z Velké Británie – sem s ním!

Společně sdílená starost o bydlení a účinné protilátky proti samotě stojí za myšlenkou cohousingu i mé přítelkyně Olgy. Její děti jsou už dospělé, studují v zahraničí a zřejmě tam i zůstanou. Olga chce se svými přáteli v hlavním městě koupit bytový dům s pár jednotkami, který bude na dobrém místě. K obecným požadavkům patří: docházková vzdálenost do centra za kulturou (divadla, kina, kavárny), veškerá lékařská a wellness péče poblíž, důležitý je obchod s potravinami (ideálně také farmářské trhy) a zastávka pražské MHD. Předpokládám, že správu nebude řešit svépomocí, i když ani to není při jejích organizačních schopnostech zcela vyloučeno.

Existují také cohousingy jen pro seniory (například Silver Sage v americkém Coloradu viz toto video nebo švédský Färdknäppen u Stockholmu), které fungují jako alternativy domovů pro seniory. O bydlení v cohousingových projektech se také zajímají celoživotní singles.

I když bydlení v cohousingu je dobrovolné a přitahuje lidi se stejnými hodnotami/obdobným pohledem na život, neshody se mu nevyhýbají. Jak pro týdeník Die Zeit 14/2013 poznamenává Reinhard Krenn z rakouského cohousingu Lebensraum, který se nachází poblíž Vídně: „… člověk se zde hodně naučí, co se týče jeho sociálních kompetencí a zvládání konfliktů.“ V případě náročnějších rozhodnutí, která mají třaskavý potenciál, komunity obvykle spolupracují s facilitátorem nebo externím znalcem dané problematiky. Myslím, že tato praxe by pomohla i nejednomu rozhádanému tuzemskému SVJ.

Kde hledat cohousing?

V Evropě je cohousing populární zejména v severských zemích (v Dánsku v 70. letech minulého století vznikly první projekty tohoto typu), rozvíjí se v Německu, ve Velké Británii, USA a Kanadě. V České republice je zatím v plenkách, ale i u nás existují první úspěšné projekty např. 9 Pramenů na Starém Jičíně (Moravskoslezský kraj).

Na zajímavý cohousingový projekt mě upozornil vynikající článek v britském The Guardian. Lilac Grove Common House se nachází poblíž Leedsu a vznikl v místě staré základní školy. Cohousing tvoří 20 domů postavených z čistě ekologických materiálů (na stěny byly např. použity panely z lisované slámy). Architekti umístili jednotlivé domy po hranicích pozemku tak, aby uprostřed vzniklo malé náměstí s jezírkem a lavičkami pro sezení. K nahlédnutí v této fotogalerii. Jeden z domů je sdílený a nachází se v něm velká kuchyň, společenské prostory, prádelna a technická místnost. O tom, jak se v cohousingu ověnčeném několika národními a mezinárodními cenami pro ekologické bydlení a tzv. zelené budovy žije, se dozvíte v tomto videu.

Cohousing a realitní investoři?

O tom, že cohousing nemusí být jen iniciativa skupinky akčních lidí, svědčí i úvahy mezinárodní realitní společnosti Round Hill Capital, která se soustředí na investice do rezidenčních projektů napříč Evropou.

„Máme za to, že lidé ve městech stále více využívají prostor tak, že jej sdílí. Úspěch Airbnb ukazuje, že lidé jsou ochotní krátkodobě sdílet své domovy. Expanze WeWork dokládá, že sdílení pracovních míst se pomalu stává normou. Co-living, pokud je dobře navržený a realizovaný, může zlepšit kvalitu života jeho obyvatel tím, že cíleně pracuje s danou komunitou, podporuje dobré vztahy mezi sousedy a vytváří pocit sounáležitosti,“ říká Stan Kubáček z londýnské centrály Round Hill Capital a dodává: „v současné době připravujeme co-livingový projekt v Berlíně, který představíme v Q2 2018. Jsme institucionální investor a máme rozsáhlé zkušenosti se správou portfolií různých typů nájemního bydlení v Evropě. Ty využijeme i v tomto případě. Bytové jednotky budeme v berlínském co-livingu pronajímat, převezmeme péči o společně sdílené prostory a pomůžeme připravovat program, který podpoří vytváření komunity. V Německu je nájemní bydlení preferovanou volbou, náš projekt se navíc nachází v atraktivní části centrálního Berlína. Věřím, že se co-living osvědčí a budeme ho moci nabídnout i v dalších městech.“  

Lilac Grove Common House poblíž Leedsu, Velká Británie. Fotografie poskytla společnost ModCell (výrobce trvale udržitelných ekologických stavebních materiálů). Více o projektu na těchto stránkách: https://www.white-design.com/architecture/all-projects/lilac/ a http://www.modcell.com/projects/lilac-affordable-ecological-co-housing/