Jaromír Hainc: Odvykli jsme si, že dohoda je pracná

Rozhovor s předním českým urbanistou Jaromírem Haincem o potížích české metropole, o naléhavé potřebě (vy)řešit dlouholetá palčivá místa a také o tom, jak může COVID-19 Praze pomoci. Začtěte se do textu, který jsem připravila pro realitní platformu www.creex.cz.

Ing. arch. Jaromír Hainc, Ph.D.
© Ester Havlová, IPR Praha 2020

Pane architekte, za co byste jako odborník na urbanistický rozvoj Prahu v posledních 30 letech pochválil? Veřejná debata se mnohdy točí okolo lokálních problémů. Díky tomu máme tendenci vidět všechno špatně a koncepční věci nám unikají. Na co můžeme být opravdu pyšní?        

JH: Máte pravdu, některé úspěchy bereme jako samozřejmost, jindy se zase málo doceňujeme. Pravidelně se setkávám s kolegy za zahraničí, kteří mi poskytují nezávislou zpětnou vazbu. Během svých návštěv u nás v Praze vždy kladně hodnotí vysokou úroveň památkové péče, renovaci a ochranu stavebního fondu. Za tím vším byly rozsáhlé investice veřejného a soukromého sektoru zejména v 90. letech minulého století. Tehdy ta změna byla vidět nejvíce. Za to si Praha a všechny subjekty, které se na ní podílely, zaslouží velkou pochvalu. Z mezinárodních srovnání také vyplývá, že Praha je čisté a bezpečné město. Stále existuje vizuální smog v podobě reklamy, ale situace se stále zlepšuje. Obecně si myslím, že transformace společnosti se podařila, ale že musíme zapracovat na tom, abychom rozvíjeli naše demokratické a znalostní kompetence, které pomohou k tomu, abychom se jako společnost úspěšně rozvíjeli.  

Kde naopak vidíte bílá místa pražského urbanistického rozvoje?

JH: Jednoznačně dopravní infrastruktura. Velký pražský a městský okruh, který by odlehčil každodenní přepravě. V současné době je v přípravě projekt dokončení městského okruhu pro územní rozhodnutí. Podle mého názoru je velmi dobrý, nenarušuje městský organizmus a dělá službu, jakou má. Dalším krokem je velký dopravní okruh a samozřejmě železnice a dálnice. A to už se netýká jen Prahy. Jsme tranzitní země uprostřed Evropy, spojení se světem je pro nás životně důležité, a tak bychom se k tomu měli postavit čelem. Špičkové dopravní spojení do Vídně, do Berlína, Mnichova, Varšavy a Bratislavy by měly být pro nás prioritou. Paradoxně problém nejsou peníze, ale dohoda jednotlivých úrovní správy, a odvaha nepopulární kroky trpělivě vysvětlovat a postupně přesvědčit širokou veřejnost.  

A kromě dopravní infrastruktury?

JH: Určitě práce s brownfieldy. Je jich na území kvůli stavebním uzávěrám i v širším centru Prahy dost a na tzv. heat mapě hlavního města se nad nimi vytváří obrovské tepelné ostrovy. Sanace brownfieldů je potřeba i z tohoto důvodu. Dále je potřeba dokončit transformaci územního plánu na metropolitní, opustit od rigorózního výkladu stavebního práva a celospolečensky se shodnout na tom, že k výstavbě je potřeba využít plochy ve městě, nikoliv za jeho hranicemi. Jen tak zastavíme tzv. urban sprawl, nekontrolované rozšiřování města do volné krajiny. S tím se potýkají všechny metropole, například Varšava mnohem více než Praha. Je to spousta práce jak pro politiky, tak pro nás odborníky. Je potřeba dávat na stůl argumenty pro a proti, vždycky někdo bude něco tratit, ale musíme se shodnout na tom, co je pro nás priorita.

Od kterých metropolí se Praha může učit?

JH: Jsou to hlavní města okolních států, která jsou nám blízká svým kulturním a historickým vývojem. Jde především o Mnichov, Vídeň a Varšavu. V některých ohledech také Kodaň a Lyon. Nejvíce se učíme od Mnichova a rád bych zmínil pro nás inspirativní přístup k dopravní infrastruktuře (zejména tamější městský okruh) a k řešení bytové otázky (Mnichov je z hlediska bydlení v posledních dvaceti letech vůbec nejdražším německým městem). V bavorské metropoli již od 20. let působí městská developerská společnost, která spravuje městský majetek (ať už pozemky, nebo budovy). Věnuje se jak tzv. land developmentu, tak výstavbě školek či domů pro seniory, ale také třeba bytovým domům a jejich následné správě. Ani v Německu není jednoduché dosáhnout shody na tom, co se kde postaví, ale stavební právo je tam pružnější a schvalování projektů je v gesci městské samosprávy. Správa dané spolkové země, event. státní správa vstupuje do projektů regionálního a spolkového významu. V tom je to jednodušší a tím pádem efektivnější a rychlejší.   

V květnu 2020 byla v Praze založena také Pražská developerská společnost. Jak hodnotíte tento krok?

JH: Určitě pozitivně. Organizace, která se bude profesionálně věnovat správě městského majetku je podle mého názoru potřeba. Nejde jen o samotnou výstavbu bytů a mateřských školek, ale o přípravu území, přípravu projektů, vypsání soutěže jak pro město tak mezi soukromými developery a pak kvalifikovaný dohled na realizaci. Aby se město mohlo rozvíjet, tak nestačí jenom vybudovat dobrou infrastrukturu, ale chovat se zodpovědně i ke svému majetku, zhodnocovat ho a tím pádem aktivně přispívat k trhu s nemovitostmi. Stejně jako IPR je odbornou městskou organizací, která se zabývá urbanistickým rozvojem a jeho prezentací, tak Pražská developerská společnost bude profesionální organizací, která bude jednak připravovat vlastní developerské projekty, tak napomáhat investičním aktivitám městských částí nebo jiných subjektů v této oblasti. Výhodou městského developera může být větší velkorysost a delší doba návratnost investice, pokud si obhájíme smysl daného projektu.

Kdy budeme mít v Praze světovou architekturu?

JH: Soudobá a významná architektura musí mít výjimečného investora. Myslím, že v poslední době se takové projekty objevují – zmiňme například Masarykovo nádraží Zahy Hadid, Savarin Thomase Heatherwicka nebo připravovanou proměnu Smíchovského nádraží, na níž se podílejí špičkoví tuzemští architekti. Zmínil jsem soukromé investory, ale myslím si, že světová architektura je příležitostí hlavně pro město Prahu. Takovým projektem by mohla být Vltavská filharmonie, pro kterou teď připravujeme architektonickou soutěž. Tým, který se na tom podílí, si je této příležitosti vědom, a všichni doufáme, že Vltavská filharmonie bude stejně krásná jako Labská v Hamburku.    

Myslím, že velké plány měla a má řada investorů, ale schvalovací proces je neúměrně dlouhý, časově i finančně náročný. A výrazné stavby v exponovaných lokalitách vzbuzují pozornost a emoce veřejnosti. Nešvarem současného schvalovacího procesu je nekonečné zpochybňování dohod, které nás dělá málo konkurenceschopnými. Můžete pracovat s tím, že povolování bude trvat dlouho, ale když se něco zpochybňuje ex post, tak je to nepředvídatelný prvek, který z vašeho developerského záměru v určitém čase za určité peníze dělá ruletu. Sami jsme si vytvořili prostředí, které nemotivuje k uzavírání a dodržování dohod a nenahrává ambiciózním plánům.

Jako pozitivní vnímám práci s veřejným prostorem. Za posledních 30 let je na kvalitu veřejného prostoru kladem stále větší důraz. Veřejnost jej vyžaduje a soukromí investoři s tím ve svých plánech už vesměs standardně počítají. Stejně tak město Praha významně investuje do obnovy svých náměstí. Jako příklad úspěšných realizací bych uvedl prostor u Národního Muzea, k realizaci se připravuje například Malostranské a Karlovo náměstí.

Říká se, že v každé krizi leží nějaká příležitost. Jaké šance přinesl koronavirus našemu hlavnímu městu? K čemu bychom mohli dobu po koronaviru v Praze využít?

JH: Můžeme akcelerovat řešení palčivých problémů. Například Airbnb. Byli na něj velké stížnosti, pojďme tedy zajistit potřebnou regulaci, která udrží tento fenomén v přijatelných mezích. Všichni si stěžovali, že historické centrum je přeplněné turisty. Teď tam žádní turisté nejsou a všichni si stěžují, že zase nemají byznys a chtějí vše vrátit zpátky. Pojďme se bavit o tom, čím nahradíme 10 % HDP, které v Praze tvoří turistický ruch. A jak přenastavit cestovní ruch do udržitelnějšího modu. Podle mého názoru je důležitý rozvoj infrastruktury – nejen té dopravní, ale podnikatelské, aby byla Praha dobrým místem pro byznys, protože ten bude impulsem pro rozvoj v mnoha dalších ohledech. Věřím, že současná politická reprezentace tyto otázky nastolí a že si ujasníme, jestli chceme být evropskou metropolí, středoevropskou metropolí nebo jen městem ve střední Evropě.  

Jaromír Hainc

Přední český odborník na urbanismus a architekturu velkých městských celků, který působí na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy, jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze a je členem představenstva České komory architektů. V rámci pražského IPR vede Sekci detailu města, která se zabývá veřejným prostorem a vyjadřováním k projektům v Praze. Jeho profesním zájmem jsou obytné soubory, nemovitostní development a mezinárodní spolupráce. Je členem pracovní skupiny EUROCITIES pro Metropolitní oblasti. K projektům, které úspěšně vedl, patří také územní plány měst a rozvojové plány regionů. Je pravidelným reprezentantem hl. m. Prahy a České republiky na mezinárodních odborných konferencích a sám taková setkání pořádá také v Praze. Za všechny jmenujme například Správa a využití území – Governance of Land Use in OECD Countries (2014, 2017) nebo ESPON meeting k metropolitním oblastem (2016).

Markéta Miková

PR a marketingové komunikaci realit se věnuji od roku 2002. Pracovala jsem pro developerské firmy, realitní poradenské společnosti i realitní kanceláře. Zajišťovala jsem jejich projektovou, korporátní i krizovou komunikaci. Od roku 2017 působím jako nezávislá PR konzultantka a copywriterka se zaměřením na realitní trh. O nemovitostech píšu do odborných časopisů, oborových e-zinů a na tento svůj blog.

RSS