Být introvertem se v dnešní hlasitě soutěživé době nenosí. Lidé, kteří toho moc nenamluví, hlavně poslouchají a o věcech hodně přemýšlí, se bohužel setkávájí s řadou společenských stereotypů. Při četbě knížky Susan Cainové Ticho. Síla introvertů ve světě, který nepřestává mluvit mě překvapilo, kolik jich je. Uvádím pár příkladů, se kterými jsem se setkávala pravidelně i já.
Klišé č. 1 „Nic moc neříká, asi tomu nerozumí“ Moje první šéfová měla nepříjemný zvyk. Pravidelně mi tlumočila obsah jednání, kterému jsem byla přítomná. Když schůzka s klientem skončila, na zpáteční cestě do kanceláře mi přehrávala obsah schůzky, na které jsem byla s ní. Přišlo mi to divné, a tak jsem se jí zeptala, proč to dělá. Její odpověď mi tenkrát vyrazila dech. No, nic neříkáš, tak se ti to snažím vysvětlit. Přišlo mi to úsměvné. Vysvětlila jsem jí, že ráda přemýšlím potichu, že si slyšené ráda budu interpretovat sama a pak se můžeme pobavit o tom, jak daný problém řešit.
Ano, mluvíme sice málo, ale za to často k věci. Problém nejdříve sami rozebereme, dáme dohromady možná řešení a o tom nejvhodnějším mluvíme. Zvenku to vypadá, že se nic neděje, ale výsledek bývá dobře podložený. A v tento moment jsou introverti nejsilnější. Zatímco extraverti rozebírají problém zeširoka v rámci dlouhé debaty, introverti mají hotovo a přesnými argumenty navigují k řešení.
Klišé č. 2. „Ve skupině většinou mlčí. Mluví tak potichu, že se vůbec neprosadí“ Dlouhé porady nikdy nebyly pro mě. Pořád jsem čekala, že zástupci různých názorových stran přijdou připravení, že předloží argumenty a rychle se vybere to nejvhodnější řešení. Pokud máte v týmu hlavně extraverty a vedoucí nerad rozhoduje, zapomeňte na krátkou a efektivní schůzku. Bohužel mám zkušenost i tím, kdy schůzka byla vrcholem dané pracovního dne a sloužila hlavně k prezentaci extravertních osobností některých mých kolegů před nejvyšším vedením. Mluvit nebylo třeba.
Introverti si nejlépe popovídají sami se sebou a s jedním nebo dvěma dalšími odborníky. Pokud chcete znát názor introverta k danému problému na týmové schůzce, dejte mu to vědět dopředu, ať se může připravit (obecně neradi mluvíme spatra bez přípravy). Je dobré mu dát prostor na začátku schůzky, může to významně ovlivnit její další průběh. Dozvíte se spoustu zajímavých faktů a třeba dojde i na řešení.
Klišé č. 3 „Hodný a zlý“ Mám štěstí na extraverty, se kterými pracuju. Člověk se s nimi nenudí a někdy i dost nasměje. Jsou dynamičtí a posouvají věci dopředu. Chtějí mít rychle hotovo a jít dál. Mívají velké ego a neberou si servítky, aby dosáhli svých cílů a odměn. V praxi to vypadá tak, že na obchodní schůzku přijde zdánlivě nesourodé duo hodný a zlý. „Zlý“ extravert stále něco požaduje a neváhá jednání vyhrotit a „hodný“ introvert je vnímavý vůči protistraně a navrhuje kompromisní řešení.
Silnou stránkou introvertů bývá empatie. Pokud se k ní přidá i analytické myšlení a schopnost vidět věci v souvislostech, máte skvělého člena vyjednávacího týmu. Nebude na sebe halasně upozorňovat, ale výborně doplní průraznost vašich extravertů. V rámci tzv. transakční horečky bude tím, kdo bude vytrvale upozorňovat na rizika a včas zatáhne za záchrannou brzdu.
Klišé č. 4 „Trhá partu, nechce jít s námi po práci na jedno“ Tohle jsem čas od času slýchávala v jednom svém zaměstnání. Bylo to sice řečeno z legrace, ale vždycky mě to zamrzelo. Byli jsme skvělá parta a své tehdejší kolegy jsem měla moc ráda. Dodnes na sebe slyšíme a pravidelně se vídáme.
Zatímco extraverta společnost nabíjí a s chutí zajde po práci na pivko, aby si tam s kolegy dořekl to, co nestihl těch osmi hodin předtím, introverta společnost vyčerpává a potřebuje si odpočinout sám, ať už doma, v přírodě nebo při některém z koníčků. Introvert ze své podstaty nikdy nebude králem, resp. královnou večírků, ale vztahy udržovat umí, jen jinak – individuálně.
Klišé č. 5 „Vezmi si na sebe něco barevnějšího, ať jsi výraznější“ Měla jsem kolegyně, které se módou intenzivně zabývaly a rády udílely rady i těm, kdo o to moc nestáli. Neušla jsem tomu a dozvěděla jsem se, že bych si měla pořídit něco výraznějšího a že moje milovaná šedá není zrovna in. Tehdy jsem tomu společenskému tlaku podlehla a abych všem ukázala, jaký oheň ve mně dřímá, tak jsem si na oslavu 250. výročí založení firmy ve Velké Británii vzala jasně neonové šaty a vlasy si nechala obarvit na oranžovo. S odstupem let si klepu na čelo a ptám se, proboha proč … Nedávno jsem dceři koupila kočičího mazlíčka a hádejte, jakou má barvu?
Introverti nemusí být vidět a často si volí povolání, které nevyžaduje tolik prezentace na veřejnosti, ve kterém se cení jejich pozorovací talent, schopnost naslouchat a pak i dobře poradit. Tomu odpovídá i přirozená volba oblečení. Nejen z vlastní zkušenosti vím, že introvertní ženy milují různé odstíny šedé, modré, béžové a hnědé. Splývavé a huňaté oblečení, do kterého se pěkně zachumlají. Je zbytečné nechat si vnutit upnuté koktejlové šaty, vysoké podpatky a výrazný make-up. Nechte prosím introverty být, ať můžou být sami sebou, budou vám za to vděční.
Fotografie britské krátkosrsté kočky, zdroj: chovatelská stanice Pink Berry CZ
