Letní procházky po Dolomitech patří k těm nejkrásnějším, jaké evropské Alpy nabízí. Horské výstupy nejsou tak strmé jako například v sousedním Rakousku či Německu (navíc na řadu nejvyšších kopců vedou pohodlné lanovky) a vynaloženou námahu obvykle odmění nejen krásný výhled do okolních údolí, ale často ještě hezčí procházka po plateau, vysoce položené rozkvetlé horské louce, kde se pasou krávy, ovce či koně, a která je protkána turistickými cestami spojujícími horské chaty.
Tyto tzv. malgy byvají příjemnými zastávkami na několikahodinových cestách. Ochutnat zde můžete vynikající piva německá (Paulaner, Franziskaner) či italská (Forst, Birra Moretti), vinnou pálenku (tzv. grappu) a různé nealkoholické ovocné a květové (bezové) štávy. Jídelní lístky jsou krátké a nabízí (často ve vynikajícím provedení) základ regionální kuchyně: různě ochucené obilné kaše (polenty), obří knedlíky (bramborové, chlebové) se špekem či zeleninou (zelím, špenátem či červenou řepou) v moři másla a parmezánu, dřevěná prkénka se širokým výběrem typické slaniny, klobás a sýrů vše doplněné tmavým chlebem (čerstvým či sušeným tzv. Schüttelbrotem) vonícím po fenyklu nebo anýzu. Sladkou tečku tvoří jablečné záviny, zmrzliny a mléčné výrobky (často jogurty ochucené čerstvým ovocem).
Tyto základní prvky regionální kuchyně najdete různě rozpracované, obměněné a doplněné ve většině místních restaurací, včetně pěkné řádky gurmetských podniků figurujících v michelinských seznamech. Osobně mohu doporučit oběd v restauraci Schöneck poblíž malé vesničky Pfalzen nebo večeři v hotelu Uhrerhof v horském hnízdě Pufels. V kulisách zašlé jihotyrolské setnice s loveckými trofejemi na stěnách a s kukačkovými hodinami, které nespolehlivě odměřují čas, Vám naservírují harmonii chutí – v elegatním provedení to nejlepší z toho, co sezónní trh nebo vlastní zahrádka právě nabízí. Obě restaurace jsou otevřené jenom v čase hlavních jídel a mají do deseti stolů, takže si ten svůj radši rezervujte!
Ale zpět k chození po horách. V rámci našeho letošního pobytu jsme návštívili údolí Val Gardena, jejímž centrem je městečko Ortisei/St. Ulrich. Ze tří lanovek, které z města vedou, jsme si vybrali tu, která nás dovezla na tzv. Seiser Alm, horskou louku o rozloze několika desítek metrů čtverečních a položenou v nadmořské výšce kolem 2 000 m.n.m. Seiser Alm jsme navštívili v průběhu týdne celkem třikrát a vždy jsme si prošli její jinou část. Měli jsme příležitost vidět panorama překrásných dvoutisícovek z jiných úhlů, v různou denní dobu a za rozdílného počasí. Musím říct, že i v dešti byla horská louka moc krásná, pořád intenzivně voněla a my jsme se ještě více ocenili útulnost krásně vyhřáté malgy a, zatímco se sušilo naše oblečení, nechali jsme si na jazyku rozpouštět horkou polentu protkanou nitkami voňavého sýra.
